O vzniku lomnického pivovaru se toho bohužel moc nedochovalo. Odhady připadají roku 1558 pouze podle dochovaného seznamu majitelů. Na konci 16. století došlo k přestavbě zdejší gotické tvrze na renesanční zámek a pivovar se stal součástí panského velkostatku, kterému vynášel přibližně 3343 zlatých ročně. Byl tedy nejdůležitější složkou tohoto podnikání. Vařilo se ze surovin dodávaných z panského dvora a předpokládá se, že se v okolí Lomnice přímo pro pivovar pěstoval i chmel. V roce 1662 získal panství původně uherský šlechtický rod Seréniy, jehož potomci zde pobývali až do roku 1948.

Štít pivovaru je roku 1856 ozvláštněn dílem sochaře Josefa Břenka, a to romantickou sochou pivního krále Gambrina s korblíkem v pravé ruce a sladovnickým znakem u nohou. Pivovarskou budovu modernisticky zvýrazňuje zachovalý hvozd s vročením 1913 a malým kamenným erbem rodu Serényiů ve štítě.

Na začátku 20. století hrabě Otto Serényi prodal pivovar společnosti První brněnský akciový pivovar, a.s. a spol. V době první světové války byl zabaven ječmen a slad ve sladovnách a pivovarech. Díky tomu byla výroba piva značně omezena. V Lomnici byl v prvním roce války výstav piva velmi malý – nejen pro malou spotřebu, která nastala odchodem mužů na vojnu, ale také pro všeobecnou drahotu všech nezbytných životních potřeb a rekvizici skladu. Poté, co byl sládek také povolán na vojnu, přestalo se v lomnickém pivovaru vařit až do roku 1919. Od tohoto roku se výstav ještě na chvíli zvedl, ale v roce 1922 pivovar výrobu úplně ukončil.

Po roce 1922, kdy byla v pivovaru ukončena výroba, neměla budova využití. V roce 1925 celý pivovar odkoupil Alois Buchta, pradědeček současných majitelů Pavlišových, aby sem přesunul zavedenou truhlářskou dílnu. Horní patra přitom uzpůsobil bydlení a jednotlivé části domu pronajímal. V pivovaru se kromě různých samostatných osob a rodin vystřídaly i služebny policie a pošty. Za druhé světové války zde byly ubytované židovské rodiny, které musely opustit svá trvalá bydliště ve městech a posléze i pivovar, když byly nuceny nastoupit do transportu do koncentračního táboru. Po odsunu Židů se na jejich místo nastěhovali Němci. V Daliborce, nejvýše položené místnosti v pivovaru s širokým výhledem do kraje, se ubytoval německý důstojník se svým „pucflekem“ a po osvobození zde bydlel ruský oficír. Po roce 1948 byl podnik Buchtových znárodněn. Původní majitelé se stali členy stolařského družstva, nájemníci postupně odcházeli nebo se odstěhovali a provozovna byla přestěhována do Tišnova. Zbytky strojů, které se podařilo zachránit před zničením, byly přesunuty do stodoly ve dvoře a pár let se ještě dílna pronajímala jiným živnostníkům. Dcera Aloise Buchty Ludmila Sáblíková s manželem zde zůstali bydlet sami. V roce 1985 se do pivovaru vrátila vnučka Aloise Buchty Lea Pavlišová s rodinou, která zde žije dodnes. Nyní žije pivovar bohatým životem díky rodinám pravnuků Aloise Buchty - Barbory a Iva Pavlišovým.

 

V roce 2016 založil Ivo Pavliš se svou tehdy ještě snoubenkou Janou Mořkovskou společnost. Název pivovaru měl vypovídat o silné atmosféře místa, mohl být trochu magický, trochu vtipný a korespondovat s filozofií pivovaru, že pivo se neochutnává po douškách, ale po litrech. Tak vznikl název GENIUS NOCI.

Potomci rodu Serényi se po restituci v roce 2016 na Lomnici vrátili. To, že se pivovar po letech probral k životu, uvítali s velkým nadšením a ihned se zařadili mezi pravidelné odběratele.